V českém znění : Martin Sláma

TV magazín

Herec brněnského Mahenova divadla, moderátor rádia Krokodýl a dabér, to je herec Martin Sláma. Jeho jméno diváci často slyší v titulcích, kdy svůj hlas propůjčuje celé řadě postav. Za všechny připomeneme seriály Komisař Rex, Turbo, akta X, pobřežní hlídka Stephanie... Jeho tvář mohli diváci osobně poznat v druhé řadě seriálu Četnické humoresky, kde posílil řady brněnské pátrací stanice v roli strážmistra Karabely (zvaného Makovice). Objevil se ale už v první řadě v dílu Beatat jako místní četník.
obrázek

Pátračka slaví - z leva : Zdeněk Junák, Viktor Preiss, Erik Pardus, Jan Apolenář, Andrea Elsnerová, Jan Grygar, Ondřej Mikulášek (Foto:Radomír Geyer)
Jak vás přijali do četnické party?
Dobře. Tím, že jsem nastupoval do rozjetého vlaku, jsem byl ze začátku spíš pozorovatel a snažil se moc nepřekážet. Samozřejmě v tom smyslu, že kolegové už byli zvyklí na sebe i na režiséra Moskalyka. Například když se točily scény v kanceláři a režisér řekl: Všichni na místa, pojedeme. Každý si sedl na nějakou židli a já zůstal stát, protože jsem nevěděl, která by měla byt moje. Nakonec jsem se zabydlel na židli po panu Zindulkovi.
Co vám dalo nejvíc zabrat?
Vzpomínám si na díl, v němž jsme vyšetřovali krádež makovic. Na poli jsem přistihl zloděje, který mě zbil a utekl. Kolega, který ho hrál, byl silný, ale ohleduplný a snažil se mě šetřit. Panu Moskalykovi se to pořád zdálo málo věrohodné. Několikrát se to opakovalo. Nakonec kolega přitlačil a při kopnutí do choulostivých partií jsem přece jen dostal zásah. Nebylo to moc příjemné. Každopádně v tu chvíli byl režisér spokojený.
Váš hlas znají diváci především z dabingu...
Dabingu jsem se začal věnovat hned po absolvování JAMU, kdy jsem nastoupil do angažmá Mahenova divadla. Od menších rolí jsme se propracovával k větším a větším. Začínal jsme v České televizi. Musím říci, že mě velmi mrzí, že brněnské studio ČT už dabing nedělá. Považuji to za velkou chybu. Právě v České televizi se mohli studenti herectví, kteří neměli s dabingem zkušenosti, tomuto řemeslu naučit. V dnešní době soukromých studií příliš mnoho šancí nemají, protože tam platí, že čas jsou peníze. Hercům, kteří se s dabingem ještě nesetkali to samozřejmě trvá déle, než zkušeným dabérům. Dabing je pro ně možností poznat i něco jiného než jen divadlo a nezanedbatelná je i možnost přivýdělku k divadelnímu platu, který není velký. Práce někdy zajímavá, někdy méně, záleží na tom co dabujete.
Jaká je vaše oblíbená role?
Těch postav bylo moc a nelze je dělit podle oblíbenosti. Z poslední doby rád vzpomínám na francouzské filmy Bratrstvo vlků a Děti století. Snažím se odvést dobrý výkon, i když asi každého dabéra víc uspokojí práce na kvalitním filmu než dabing různých amerických či německých seriálů, případně telenovel. Existují ovšem i čestné výjimky, Bavila mě například i prace na zatím poslední sérii Komisaře Rexe.
Ve stejnou dobu se vysílal další vámi dabovaný seriál Turba.
Byla to shoda náhod. podle mě nepříliš šťastná. S nadsázkou se dá říct, že když se v televizi ocitl nějaký pes, jeho pána jsem daboval já. Kdyby šly oba seriály odděleně, bylo by to lepší. Odskákal jsem to i v soukromí. Kamarádi na mě poštěkávali a volali střídavě Rexi nebo Turbo.
Vzpomínáte si ještě na svou první dabingovou roli?
Nedávno reprízovali první sérii seriálu Kungfu: Legenda pokračuje. To byla jedna z mých prvních hlavních rolí a první seriálová role vůbec. Zároveň i první zkušenost s dabingem v takovéto rozsahu. Moc rád na to vzpomínám, bylo to pronikání do dabingových zákoutí. Poté, co byl v brněnské televizi dabing zrušen, se další série natáčely v Praze. Škoda.
Dabujete nějakého "svého" herce?
Stane se, že některého herce dabuji víckrát v různých filmech či seriálech, ale abych měl na nějakého patent, to ne. Z těch známých jsem se potkal například s Antoniem Banderasem či mladým Sylvesterem Stallonem. Mám pěkný zážitek, kdy jsem v jednom německém filmu daboval českou hvězdu Petra Čtvrtníčka, jehož humor mám moc rád. Je pravda, že tam měl jenom jednu větu, ale velmi si toho cením. S chutí jsem ji řekl a doufám, že jsem mu jeho výkon příliš nepokazil.
Co vás přivedlo do hereckého světa? Chtěl jste to už jako kluk?
Ne, věnoval jsem se obyčejným klukovským věcem. Závodně jsem hrál fotbal. 0 herectví jsem začal uvažovat, až když jsem v Brně začal chodit do dramatického souboru Pírko. Tady jsem přičichl k věcem jako je rozvíjení fantazie, práce s textem, hraní si na určité motivy. Myšlenka se začala rodit v době, kdy jsem na konci základní školy uvažoval o konzervatoři. To se příliš nelíbilo rodičům, ti chtěli, abych studoval raději nějakou jinou střední školu. To se stalo. Na JAMU to pak vyšlo hned napoprvé.
Jaroslava Pešková